Nový Zéland

Na dnešek mám domluvený "trekking" – v podstatě jednodenní exkurze za "mountain people", výlet na slonech a bamboo rafting.

Spolu s dalšími "oběťmi", ze kterých polovina má na nohou nazouvací žabky držící na pásku mezi dvěma prsty, překračujeme říčku po visutém bambusovém mostu a šlapeme do kopce. Není to daleko, ale je to občas dost strmé a v těch žabkách to musí být docela "žůžo". Zvlášť ty ruské blondýny jsou expertky.

Dorážíme do vesničky, kde se nechává fotit zejména němá s dcerou, za 10B jim to jde docela dobře a malá ví evidentně skvěle, co má dělat.

Na slonech je to paráda, žel, za krk jsem si mu jako mahůd nesedl, ale i tak byla procházka džunglí skvělá. Sloni dělali často občerstvovací zastávky (prostě bez otepi něčeho v chobotu se jim nehctělo ani chodit) a zrovna ten náš (resp. ta naše slonice) si občas odfrkla a bylo třeba chránit objektiv – červené blátíčko lítalo všude kolem. Zjevně to nebylo chtěné chování, protože se za to na ni mahůd zlobil – alespoň to tak vypadalo – ale stejně tak to mohlo znament "znovu, znovu" .

je vidět, že byznys tady funguje – od slonů, které jsme pak mohli krmit z ruky do chobotu koupenými banány jsme odjeli rovnou do ručené "hospody" na oběd – což bylo velmi univerzální menu, zakončené ananasy a melouny. To ovoce tady miluju. Strkají jej tady člověku až pod nos, tak kdo by odolal, že jo.

A následuje další vesnička, Karenů, kde kupuju ručně dělaný šál – alespoň to tak vypadá, vidíme i stav, na kterém má zrovna jeden šál rozdělaný – no je to samo jen divadlo pro turisty, ale myslím že to z fabriky není a mám alespoň dobrý pocit z podpory opravdu viditelně chudě žijících lidí – zase, je tu nebezpečí, že je ta chudoba jen job – ale to nadšení malých kluků, když dostali od jedné američanky po autíčku nevypadalo hrané.

A ještě výlet k vodopádu a honem zpátky do města, protože se tam koná festival a nikdo si jej nechce nechat ujít.

Vydal jsem se tedy do nočního centra a tím že byl zároveň víkend a festival, tak se obrovský kus centra proměnil v jeden velký trh. Součástí koncert jakési velké dětské kapely – no na ten věk byli vážně skvělí. A samozřejmě všude spousta jídla, freshjuice právě vymačkaný z různého ovoce – 0,25l za 10B – no paráda. Nechápu, jak je možné, že jen málo thajců je tlustých – takového jídla kolem a všichni něco jedí.

Neodolal jsem "slevě" a taky si vypustil jeden horkovzdušný balón – je to slepenina mírně nadkvadratického tvaru z jakéhosi lehoučkého, ale pevného papíru, kdesi jsem viděl nějakou informaci o banánu. Kdo ví.
Spodní část je otevřená a na drátěné konstrukci je v ní uchycen jakýsi filc, napuštěný čímsi hořlavým. Stačí tak vyrovnat balón, zapálit, napsat na horní hranu své přání a opatrně vypustit. No poslal jsem si, s přáním v češtině

Ráno taxíkem na nádraži (z Asha GH to vyšlo na 90B). Tady si prostě neodpustím komentář – já taky občas, podotýkám skutečně občas, tj. někde na okresce v zatáčce, nikde žádné auto – přejedu středovou delicí čáru. Ale co se děje v dopravě tady – no český dopravák by hodil plácačku do kanálu a šel kontrolovat lístky do metra.

Pruhy jsou na cestě jen pro parádu, blinkry se zapínají jen v případě nejvyšší nouze – když potřebujete pustit do pruhu, který je plný. Skůtry jezdí i na červenou, hlavně do kruháčů (ano, se semafory). Platí, že kam se u nás vejde max. motorka, tak tady i taxi. A jezdí jich tu skutečně moc. 

Na nádraží potkávám dva čechy ze severu, chvíli kecáme – ale dokecáme to asi na cestě zpět, letí stejným letadlem.

S 10min zpožděním vyjíždím Special Expressem do Chiang Mai. Na palubě stevardky a 3 jídla v ceně jízdenky (2. třída, 610B za denní vlak).
Po cestě se vyskytly drobné provozní problémy, pravděpodobně s neodtékajícím kondenzátem klimatizace, který se ve střeše nahromadil a začal sprchovat spolucestující.
No neměli to lehké, pod nohama švábi a shora sprcha.
Byl jsem zvědavý, co bude vidět po trase kolem a.. jen zklamání, většinou pouze rýžová pole, což je, upřímně, docela nuda.

Po cestě jsem se od jedné učitelky z ChM dozvěděl, že je tam dnes a v neděli festival
Takže po ubytování  na GH vyrážím do města na obhlídku. Je FAKT velké, zase jedno, jehož centrum nejde rozumně prochodit.

Jak jsou ti thajci malí, tak je jich moc. A navíc využijí každou volnou plochu pro nějaký prodejní stánek, barák, hru..
Ale jsou tu úžasné kanály, které jsou do čtverce a ohraničují  vnitřní město. Vypadá to spolu s branami do města skvěle, zvláště ve spojení s atmosférou světel všude kolem, létajících vzkazů a toho davu kolem.

Dávám oil massage, ale nic extra, čekal jsem od toho asi víc – máme nejspíš tu švédskou  masáž fakt zažitou. Pokračuju foot massage a ta byla skvělá. A spát.

Ráno se mi fakt moc nechtělo, takže jsem vstal až kolem půl deváté místního času, pak snídaně – no to bych si nechal líbit i u nás – za cenu asi 50Kč bufet s neomezeným množstvím ovoce, džusu (ale ten je míchaný do vody, pozor na to), k tomu toastový chleba a neomezené množství kafe a čaje.. No na místní poměry docela drahé, ale to pohodlí.. a ovoce po ránu, mňam.
No tak vyrážím do supermarketu, kupuju nezbytné oblečení (trička, kraťasy), balenou vodu, vracím se na guesthouse a vyrážím do města.
Ovšem ze všeho nejdříve samozřejmě thajskou masáž. Au au, něco málo jsem o tom věděl, ale ono to občas skutečně bolí – zvlášť, když mi ta thajka celou svou vahou (uznávám, muší) zatlačí na lýtko – jako že tam toho tuku fakt moc nemám a ona se tak dostane přímo na kost. Ale hodinka uběhla rychle.
No ještě že jsem si v Chiang Mai zarezervoval kurz masáží, kde se kombinuje thajská s masáží indickou a švédskou. Čistě thajskou by asi mnoho čechů moc neocenilo – přece jen máme pod pojmem masáž zafixovanou klasickou "švédskou" – a thajská, prováděná přes ohoz na sucho a navíc docela bolestivě by asi hodně lidí odradila.
Působí zejména na akupresurní body na vybraných energetických drahách a s tím souvisí potřeba tlaku. Soustředěného tlaku. Do malého bodu. Případně do 4 bodů – to když vám ta thajka zaklekne koleny na bedra a lokty se opře v oblasti lopatek.. bezva

Potom jsem se prošel na BTS – Skytrain. Skutečně, takové nadzemní metro. Bezvadná věc, čisťounká, tichoučká. Platí se prakticky stejně, jen to vydává místo žetonů papírové kartičky.

Vyzvedl jsem si zakoupené lístky na vlak a podíval se přece jen na to nádraží. Ale – vřele doporučuji sáhnout malinko do peněženky a často se hádat s TUktukáři, nebo si prostě brát taxíky – jinak se uchodíte. V Bangkoku je všude relativně daleko – není to jako v Praze, kde je všechno "důležité" na pár km čtverečních. Jsou tady dlouhé přechody mezi zajímavými turistickými destinacemi a vy pak skutečně ty peníze necháte na foot massage – i to je samo prima, ale těmi přechody se skutečně plýtvá časem. A Bangkok je skutečně smradlavé město. Je tu vážně hustá doprava s obrovským podílem TukTuků a skůtrů s dvoudobými motory, které opravdu HODNĚ smrdí. Docela by mě zajímalo, jakého věku se dožívají řidiči TukTuků – není divné, že vypadají všichni tak mladě?

Musím říct, že jak se setmí, tak má BKK skutečně své kouzlo – zvlášť potom trhy, kde je samo i spousta jídla – tedy průměrný Evropan se na to jen kouká. Přece jen – červi a jiný hmyz, prapodivné výrobky neidentifikova­telného původu, které sice k jídlu sice zjevně jsou, ale mě tedy vůbec nelákají.
No uvidíme v Chiang Mai, třeba tam ztratím ostych.

Jako neostřílený nováček v Thajsku jsem se svezl komerčním Airport Expressem AE1 na Sala Dong a pěší túra směrem k nádraží – chtěl jsem si koupit dopředu lístek do Chiang Mai.
Nakonec jsem to pořídil v jedné kanceláři asi na polovině cesty (sakra, ta reklamní mapička má divné měřítko, vypadá to jako kousek, ale .. jeden se projde ), vč. jednodenního "treku" (horské kmeny, sloni, bamboo raft) a ubytování v Chiang Mai na 5 nocí – snad jsem to nepřeplatil příliš.

A pak už do metra – mimochodem tedy úžasné – vypadá chirurgicky čisté, na vstupu všem kontrolují tašky, kabelky, kufříky. U mého 80l batohu, kdy první co jsem vytáhl byla fotobrašna (no jako matrjošky) jen vzdechl a prohlásil "OK" . Zajímavý je v metru způsob placení – pokud jako turista nemám předplacenou kartu, koupím si v automatu žeton do konkrétní stanice, kterou si zvolím na dotykovém displeji. Ten se pak přiloží ke čtecí zóně turniketu, který mě pak pustí do metra. Pravidelní uživatelé přikládají své kartičky. Ve výstupní stanici pak žeton vhodím do štěrbiny a turniket mě pustí ven.
Pak jsem si vzal taxi, ale taxikář zjevně vůbec neuměl latinku – jeho zmatení při pohledu na vytištěnou adresu Guesthouse bylo zjevné. Nejdříve tedy asi 500m k jakémusi hotelu (na to já noooo, this is not right place) a on jen mával rukou a pak jsem pochopil, že jedeme jen k jeho známému portýrovi, který si přečetl adresu a přeštěbotal mu to v Thajštině.

No dopadlo to dobře, já se ubytoval a padl do postele – asi ve 4 odpoledne místního času jako podťatý. Tedy, postele.. vzpomněl jsem si na žíněnky v tělocvičně ze základní školy – takové ty tvrdé, tenké. Tak něco takového to je.
Později večer jsem tu ještě pojedl a šel spát.

Ukrajinci ani nezklamali – cesta z Prahy do Kieva v pohodě. V budově pak uniformovaná klíčem otevřela dveře do tranzitu jen pro "vyvolené" – na heslo – tím byla cílová destinace.

Ovšem tímto aktem přidělený životní prostor – tedy odletová hala – byl skutečně "úžasný" – hala asi 60×60m, jejíž asi 1/4 zaplňoval kruhový duty free shop uprostřed. Následoval jeden irský bar, jeden "kafevařič" zavírající ve 2 odpoledne a prodejce suvenýrů.
Toť vše na těch odhadem asi 800 lidí, nacpaných na sedačkách ve zbylém prostoru. Polovina z nich od pohledu Arabové. Původní čas odletu z letenky byl změněn na 16:30 už v Ruzyni, na místě jsem se pak dozvěděl, že let je "delayed" a poletí až v 6 – bezva, 6 hodin nudy na letišti, kde není ani na co koukat. Ještě ža nám letiště vydalo nějaké jídlo a potkal jsem tam čechy na pokec.

Let do BKK taky v pohodě, na imigrační – tedy sekci Visa on Arrival jsem dokonce dorazil jako první, ale výměna peněz a fotky z automatu zabraly tolik času, že jsem potom čekal v docela dlouhé frontě.
Vedlejším efektem bylo, že jsem posléze našel svůj bágl na zemi vedle "báglovoziče", kde už rotovala zavazadla z Hongkongu. No po chvilkách skoropaniky (kdo mi to sakra ukrad?) to bylo šťastné shledání.

Skočil jsem si na dovolenou do Thajska a protože zatím nemám zprovozněný svůj finální web, tak nějaké zápisky a časem vybrané fotečky tady.

Našel jsem velmi levnou letenku na webu Student Agency, za celkem 14.000 vč. poplatků a tak jsem si vyřídil dovolenou a vyrazil v zimním období do teplých krajin.
Nemám rád služby cestovek, takže jsem si jen přes Internet zarezervoval 2 noci v guesthousu Bangkoku a vyrazil.

Následují příspěvky z deníku, tak jak jsem se jej snažil průběžne psát.

Pro ty co to zajímá a ještě to nevědí, tak už jsem nějakou dobu ze zélandu doma. Snad se mi i časem povede sem hodit ještě nějaké to povídání a fotečky, po čase pak vygeneruju offline archiv tohoto webu a ten se někam pověsí. Any questions?